Někdy je lepší skříň úplně vynechat a místo ní pořídit postel s úložným prostorem. Mám na mysli konstrukci, kde pod matrací najdete výsuvné šuplíky nebo zvedací mechanismus na plyn. Když jsem bydlela v garsonce, právě tohle mě zachránilo. Pod matrací jsem měla naskládané letní deky, ručníky a dokonce i pár bot. A přes den, když přišla návštěva, stačilo lehce přitáhnout vrchní desku a vše zmizelo z dohledu. Důležité je ale vybrat kvalitní slatted frame, tedy lamelový rošt, který unese váhu těla i matrace, aniž by se prohýbal. Klasická dřevotříska pod matrací nedýchá a vzniká tam plíseň. Proto vždy radím kombinaci zvedací postele s lamelami a pěnovou matrací, která se tvaruje podle těla a zároveň odvětrává vlhk

Důležité je také myslet na to, jak se bude sedačka otevírat v prostoru. Většina modelů s click-clack mechanismem vyžaduje odstup od zdi alespoň 15 centimetrů, jinak se opěradlo nesklopí. To je detail, který mnoho lidí přehlíží a pak jsou překvapeni. Než tedy vyrazíte do obchodu, vezměte si metr a nakreslete si půdorys. Označte si, kde je zásuvka, kde topení a kde dveře. Váš open space design se musí podřídit realitě, ne naopak. A pokud máte opravdu extrémně malý prostor, dejte šanci pull-out sofa - tedy variantě, kde se lůžko vysouvá dopředu. Je sice o něco nižší, ale nezabere místo od zdi a ve složeném stavu vypadá jako běžný ga

Při výběru ložního prádla pro hosty jsem se také řídila barvami. Bílé povlečení sice vypadá čistě, ale na tmavé velvet upholstery se rychle zašpiní od make-upu. Zvolila jsem světle šedé s jemným proužkem. V kombinaci s hořčicovými povlaky na polštáře to ladí s celou místností. Když sedačku ráno zase složíte do posezu, stačí povlečení složit do úložného prostoru v bed with storage. Nic nesmíte nechat na očích, jinak místnost ztratí svůj vzdušný ráz. Domácí paleta barev totiž funguje jen tehdy, když je vše podřízené jednomu vizuálnímu řádu. A ten musí být tak samozřejmý, že si ho ani neuvědom